Charakter Rakouských vín

Rozlišení vín je dáno odrůdou, polohou i složením půdy, což je v případě rakouských vinařských oblastí velmi výrazné. Vína jednotlivých oblastí, o kterých budou pojednávat následující kapitoly se velmi liší. Společné jim je ovšem jedno: představují ucelenou škálu vín - od těch svěžích, s ovocným aroma s velmi příjemnou ovocnou kyselinou, aromaticky plných, temperamentních a elegantních až po vína těžká s plným tělem a výrazným zbytkovým cukrem.

Rakousko se prezentuje především jako vinařská země s převahou kvalitních suchých vín, byť se po dlouhá léta prezentovalo hlavně v exportu vín s přívlastkem a vysokým cukrem. Rakušané však (podle statistik) dávají přednost právě lehkým suchým vínům a tento trend se projevuje v posledních letech i v nabídce vín do zahraničí. Je třeba se také zmínit o tom, že Rakušané nepoužívají (většinou) při charakterizování vína pojmu „suchý". Daleko více se používá vžité označení „lieblich", to znamená lahodný, jemný, sladký, přičemž tu samozřejmě hrají velkou roli také tradiční chuťové zvyklosti. Označení „sůffig", tedy chutný, lahodný, odpovídá označení spíše polosuchých vín (podle vyjádření gramů zbytkového cukru ve víně). Konstatování, že rakouská vína mají cestu do světa otevřenou právě díky jejich stoupající oblibě vzhledem k jejich lehkosti a lahodnosti, není přehnané. Vlastně i jakýmsi předpokladem je struktura odrůd, které se v Rakousku pěstují a které jsme si již v předchozích kapitolách přiblížili, ať už to je Veltlínské zelené, pěstované na více než třetině plochy, na které se pěstuje vinná réva, nebo Ryzlink vlašský a další odrůdy.

TAJEMNÉ SLOVO „TERROIR"

Často se u vyprávění vinařů setkáváme s tvrzením, že je v jejich vínech skryt „terroir". Přesný obsah tohoto slova však málokde najdeme.

Terroir pochází z francouzštiny a znamená souhrn různých skutečností, které jsou zodpovědné za to, že víno je takové, jaké je. Souvisí to s kvalitou vína a jeho charakteristickým rysem, který zůstává i přes veškerou novou techniku výstavby vín nebo stylem vinaře.

Francouzi pod tímto pojmem rozumí souhrn podloží, půdy, sklonu svahu, na kterém réva roste, expozici, mikroklima, makroklima, odrůdu, šlechtění a také způsob vinifikace. Mohli bychom také říct, že terroir je něco jako osobitost, svéráznost, charakterový rys, ovšem stále to nevystihuje všechno. Terroir neexistuje v žádném případě všude, kde z půdy vyrůstá víno. K tomu, aby vznikl a mohl vytvořit jedinečný charakter, je zapotřebí desítky či stovky let. Potřebuje ideální předpoklady, prvotřídní polohy v preferovaných regionech. Pouze tady může vzniknout terroir v tom pravém slova smyslu.

Vinnou révu je nutné zasadit do optimálních poloh, půdu udržovat natolik kyprou, aby mohly kořeny révy dosáhnout do vrstvy půdy, kde najdou potřebné minerály. Také staré vinohrady jsou považovány za jeden z největších potenciálů pro dosažení terroiru. Moderní vinařství má otázku hnojení také dávno vyřešenou již žádné herbicidy či jiná chemická hnojiva. Hnojení stejně tak jako další zpracování hroznů ve vinném sklepě probíhá v souladu s přírodou, aby zůstalo co nejautentičtější aroma a terroir.

Terroir je tak označením, které se nedá ani změřit, ani přesně definovat. Určitě se ale dá zjistit, která vína jsou jím poznamenána. U vína, které následně ještě několik let dozrává v láhvi, jsou charakteristické rysy terroiru navíc umocněny.