5 generací

Generace I – Josef Mach

Tradice vinařství v naší rodině začala náhodou. Nebo spíše řízením osudu? Bylo to roku 1880, když se Josef Mach - bednářský tovaryš vydal na svou cestu z malé vesničky (nedaleko Nového Města na Moravě) za prací do Vídně. Jeho cesta vedla i přes Velké Bílovice. Cesta do Vídně byla přerušena a Josef Mach zůstává pracovat v kraji vína jako tovaryš u bednářského mistra v nedaleké Lednici, kde skládá i svou mistrovskou zkoušku.

Josef Mach se usazuje ve Velkých Bílovicích, kde začíná působit jako bednářský mistr. Velké Bílovice jej okouzlily svojí krásou a jedinečností, tak jako mnohé z nás. Podlehl kráse zdejšího kraje, možná to bylo i vyhlášené víno z Velkých Bílovic, jež napomohlo k zapuštění kořenů.

Kupuje vinici a zakládá tradici vinařství v našem rodu.

Příchod Josefa Macha do Velkých Bílovic spolu s jeho ohromnou láskou k jeho novému domovu navždy zachytil Pan Otakar Lebloch v básni - „O kraji, kde lidé chodí po pařízkách."

Generace II – Hugo Mach

Pradědeček Hugo převzal po otci bednářské řemeslo a stává se bednářským mistrem, nicméně jeho srdce plně patří vinařství, jeho plány brzy zhatí vypuknutí světové války a stařeček odchází na italskou frontu.

Po návratu z války se horlivě pouští do svých plánů pomalu a jistě začíná udávat směr a tón chodu vinařství ve Velkých Bílovicích. Roku 1921 jako první vinohradník sadí štěpovaný vinohrad – Veltlínské zelené v trati na Půrynkách. Zakládá vinice v dalších vybraných tratích Velkých Bílovic. Hlavní část vinic vysazuje ve viniční trati Pod Předníma, celková výměra dosahuje 4 hektarů.

Stává se spoluzakladatelem a členem vedení vinařské Besídky ve Velkých Bílovicích. Je členem vinařského družstva v Mutěnicích a Bzenci.

Uvědomuje si jakou roli hraje hygiena a čistota ve sklepním hospodářství, stává se hlavním aktérem a investorem ve výstavbě studny ve sklepní uličce Pod předníma, od těch dob nese tato část název U Machovej studně.

Roku 1934 se mu dostává pocty nejvyšší od ministra zemědělství dostává na vinařských dnech v Mutěnicích: Diplom za vzornou a pokrokovou práci ve vinohradnictví.
Hugo Mach byl velký vlastenec a Sokol, proto daroval místnímu Sokolu lesopark zvaný Křástelka, jehož atmosféry můžete dnes využit i Vy při mnohých kulturních akcích, které se zde během vinařského roku pořádají.

Generace III – Rudolf Mach

Děda Rudolf Mach dědí po otci nejen bednářské řemeslo, ale hlavně bezmeznou lásku k vinařství. Avšak tak jako u mnoha jeho vrstevníků je jeho osud a životní dráha navždy poznamenaná vládou dvou tyranských režimů minulého století.

Po válce odchází z Velkých Bílovic do tehdy největší vinařské obce Československa – Dolních Dunajovic, kde začíná působit jako bednářský mistr. Živnostenského řemesla si ovšem moc neužívá, neboť záhy přichází Únor 1948 a s ním i znárodnění.

Děda Rudolf je nucen nastoupit do nedalekého bednářského družstva ve městě Mikulov.

Vzhledem ke své značné řemeslné zručnosti a hlavně díky mnohým technologickým postupům děděných z otce na syna se podílí na restaurátorských pracích Expozice národopisného muzea na mikulovském zámku.

Roku 1952 se děda vrací do rodných Velkých Bílovic, kde přebírá dědictví po otci.
Tím přechází rodinné vinice a sklep do III generace.

Po návratu do Velkých Bílovic až do pozdního věku se plně věnuje bednářství.

Děda Rudolf položil základní kámen mému vztahu k vinařství.

Tak jako mnohý z moravských kluků jsem od dědy získal první a velmi cenné informace a praktické zkušenosti nejen na vinici, ale i ve sklepě. Dodnes tomu s úsměvem říkám „motykový semestr.“

Generace IV – Ludmila Machová, Jan Bartošík

tec Jan se roku 1975 žení s matkou Ludmilou Machovou. Opouští rodný Podivín a odchází do Velkých Bílovic. Jako syn z velmi známé a tradiční podivínské sedlácké rodiny má v genech kladný vztah k zemědělství ale hlavně bezmeznou lásku ke koním. Děda Rudolf z něj však pomalu ale jistě začíná dělat vinaře a zasvěcuje jej do tajů vinařství a vinohradnictví. Pomalu ale s velmi intenzivní důsledností mu předává drahocenné rodinné vinařské zkušenosti.

Otcovou prioritou a náplní života jsou však koně a sport, pracuje v Zemědělském družstvu Velké Bílovice jako chovatel a trenér sportovních koní.

Ve svém oboru dosahuje úctyhodných výsledků a velmi brzy patří nejen on, ale i dorostenecká družstva ke klíčovým hráčům jezdeckého sportu v tehdejším Československu.

Pracím na vinohradě se kromě dědy převážně věnuje matka Ludmila, které nikdo neřekne jinak než „děvčica“. V této IV generaci končí a zaniká bednářské řemeslo našeho rodu.
IV generací bednářů v našem rodu byl dědův prvorozený syn Václav, jenž se vyučil řemeslu v Plzni na bednářském učilišti plzeňského pivovaru. Náhlá smrt roku 1994 zcela ukončila bednářské řemeslo našeho rodu. Paradoxem osudu je, že děda Rudolf ukončil svoji aktivní řemeslnou kariéru o rok později.

Sedlácký kořen se plně projevuje v otcově povaze a začíná v roce 1982 se soukromým podnikáním. Hlavní činností byly zemědělské služby s koněm, převážný čas tvořily práce na vinicích. Docházelo k biodynamickému obhospodařování vinic, ovšem tehdy jsme to brali jinak, snad z nouze ctnost ?

Po 17. Listopadu 1989, začíná otec věnovat veškerou energii podnikání v zemědělství. V druhé polovině 90 let obhospodařovala naše rodina 85 hektarů viničních ploch. Další velmi důležitou komoditou byla produkce okurek Nakladaček.

Otcova láska ke koním byla ale silnější než cokoliv jiného, chov sportovních koní ho stál mnoho sil, až se mu nakonec stal osudným. Roku 2007 končí otec své podnikání z velmi vážných zdravotních důvodů.

Generace V – Milan Bartošík, Mgr. Rudolf Bartošík

Milan Bartošík – student Weinakademie Oesterreich - vizionář
Mgr. Rudolf Bartošík – absolvent Právnické fakulty Masarykovy Univerzity v Brně - pragmatik.